Rád bych se zde zamyslel nad tím, co pohání člověka, aby se stal členem, stále početnější moto rodiny. Snad odedávná lidská snaha po svobodě a volnosti. I zarytý odpůrce motocyklů v té nejzarytější podobě musí uznat, že něco do sebe, volný pohyb na dvou kolech má. Je až neuvěřitelné, kde a za jakých okolností hrajou motocykly v povědomí lidí a vzbuzují, kladné, či záporné asociace. Na jedné straně svoboda, ideály a před očima máme Fondu s Hooperem, z  bezstarostné jízdy, na straně druhé, ponuré a strašidelné záběry z obsazení Čech, Německým Wehrmachtem, či záběry motorkářských gangů, typu Hells Angels, evokujících násilí, drogy a kriminalitu.

Se změnou politických poměrů, se také změnilo, zcela zásadně, sociální složení moto obce. Dříve, ještě za vlády jedné strany, když byl, zcela nepochopitelně náš celosvětově proslulý motocyklový průmysl utlumen a poslán do kopru, v duchu ideologie, že každý socialistický člověk, si může pořídit automobil a nemusí do práce jezdit motocyklem. Během okamžiku, jsme se ze světové velmoci, která inovacemi a výkony svých motocyklů, znovu a znovu udivovala svět, stali bizarním muzeem stárnoucích strojů, s v pozdější době již překonanou koncepcí vzduchem chlazeného dvoudobého motoru. A tak, jako dříve se svět nedočkavě vrhal na zprávy o novinkách v našem motocyklovém průmyslu, tak se po této změně doktríny soudruhů, k nám dostávaly informace o novinkách, hlavně z Japonska, dostávaly, jen pomocí řídkých zpráv z propašovaných motocyklových magazínů.

V tuto dobu, byla mýto vášeň spíš protestem, proti režimu, než rozšířeným koníčkem. Dnes je tomu jinak a mýto blázni, jsou nejrůznějšího věku a společenského postavení. Není nic neobvyklého, když se na motorkářském srazu, setkají u sklenky Jaderný fyzik s řezníkem apod. Budeme doufat, že doba temna je pro motocyklové fandy, již daleko a navždy, za nimi.